Bible je toxická kniha plná primitivního násilí a zvráceností, nad kterými zůstává rozum stát.

Znásilnění a daddy issues

Genesis 19 vypráví příběh o tom, jak Lot odmítá vydat zvrácenému davu mužů ke znásilnění dva anděly, a tak jim namísto nich nabídne své dvě dcery, které jsou ještě panny se slovy:

Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší. (Genesis 19,8)

Lot je v Bibli označován jako spravedlivý muž (viz 2. Petrův 2,7-8). Lotova spravedlnost je důvodem, proč bůh nechá zabít všechny obyvatele měst Sodomy a Gomory krom Lota a jeho rodiny, tedy až na Lotovu ženu, kterou bůh promění v sloup.

Podobný příběh vypráví Soudců 19. Otec nabízí svou dceru pannu a sexuální otrokyni ke znásilnění, aby ochránil cizího muže (svého hosta):

Tady je má dcerka, panna, a jeho ženina. Hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost.“ Ti muži ho však nechtěli ani slyšet. Proto popadl ten muž svou ženinu a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali ji celou noc až do rána; propustili ji, teprve když vzešla jitřenka. Za ranního rozbřesku se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán, a zůstala ležet až do světla. Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu. Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Ale nedostal odpověď. Naložil ji tedy na osla a vydal se na cestu k domovu. Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území. Kdokoli to viděl, říkal: „Něco takového se nestalo a nebylo spatřeno ode dne, kdy Izraelci vyšli z egyptské země, až podnes. Uvažujte o tom, poraďte se a vyjádřete se!“ (Soudců 19,24-30)

Sňatek se znásilněnou jako trest pro násilníka

Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi, muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý svůj život ji nesmí propustit. (Deuteronomium 22,28-29)

Zabití lvem jako odplata za nezbití kamaráda

Jeden muž z prorockých žáků řekl na Hospodinovo slovo svému druhovi: „Zbij mě!“ Ale ten muž ho odmítl zbít. I řekl mu: „Protože jsi neuposlechl Hospodinova hlasu, hle, až půjdeš ode mne, zadáví tě lev.“ Když od něho odešel, přepadl ho lev a zadávil ho. (1. Královská 20,35-36)

Nucený sňatek se švagrovou/ plivnutí do tváře

Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství. Prvorozený syn, kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno. Avšak jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, vystoupí jeho švagrová do brány ke starším a řekne: „Můj švagr se zdráhá zachovat svému bratrovi jméno v Izraeli, není svolný užít vůči mně práva švagrovství.“ Předvolají ho tedy starší jeho města a promluví s ním. Když bude stát na svém a řekne: „Nechci si ji vzít,“ přistoupí k němu před staršími jeho švagrová, zuje mu střevíc, plivne mu do tváře a prohlásí: „To si zaslouží muž, který nechce svému bratru zbudovat dům.“ (Deuteronomium 25,5-9)

Právo švagrovství bylo božím zákonem, které boží lid musel dodržovat, jinak by ho stihl boží trest viz následující příběh.

Masturbace je špatná

Juda dal Erovi, svému synovi, manželku jménem Támar. Poté, co Era bůh usmrtil, nařídil svému druhému synovi Ónanovi, aby si vzal Támar, vdovu po svém bratrovi (podle práva švagrovství).

Juda dále výslovně přikázal Ónanovi, aby svému mrtvému bratrovi s Támar zplodil potomka. To se však Ónanovi nelíbilo, a tak ,,vypouštěl semeno na zem.‘‘ ,,Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho.‘‘ (Genesis 38,8-10)

Tento příběh je základem pro křesťanské odsuzování masturbace. Podle křesťanů je masturbace zlo, ovšem co je podle křesťanů zcela v pořádku je nutit lidi do sňatku, obstarávat mrtvým bratrům potomstvo s jejich vdovami anebo usmrtit někoho za to, že vypouštěl semeno na zem.

Zcela obskurní příběh zachycuje Exodus 4

Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.“ A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: „Jsi ženich, je to zpečetěno krví.“ (Exodus 4,24-26)

Bez slitování jí utneš ruku

Když se muži budou spolu rvát jeden s druhým a přistoupí žena jednoho, aby vyrvala svého muže z rukou toho, který ho bije, a vztáhne ruku a uchopí ho za ohanbí, bez slitování jí utneš ruku. (Deuteronomium 25,11-12)

Boží bajky: Neposmívejte se starcům neb budete ve jménu boha prokleti a pak vás roztrhá divá zvěř

Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!“ On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. (2 Královská 2,23-24)

Cizí oheň

Bůh si potrpí na tom, aby mu jeho kněží v rámci náboženské služby přinášeli oheň, který není cizí. Co se stane, když kněz přinese před boha cizí oheň? Bůh ho usmrtí (Numeri 26,60-61; Numeri 3,4).

Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem. (Leviticus 10,1-2)

Mojžíš dále říká Aaronovým bratrancům, aby odtáhli spálená těla z tábora a přikazuje Aaronovi a jeho synům, aby netruchlili nad smrtí svých synů, jinak bůh usmrtí je i všechny ostatní:

Mojžíš tedy zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a poručil jim: „Přistupte a vyneste své bratry pryč od svatyně ven za tábor!“ Přistoupili tedy a vynesli je v jejich suknicích ven za tábor podle slova Mojžíšova. Mojžíš pak řekl Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: „Nebudete mít své hlavy kvůli nim neupravené a neroztrhnete svá roucha, abyste nezemřeli. Na celou pospolitost by dolehl hněv. Vaši bratři, celý dům izraelský, ať pláčou nad požárem, který zanítil Hospodin, (Leviticus 10,4-6)

Lidské oběti pro boha

Bůh žádá Abrahama, aby mu obětoval vlastního syna (Genesis 22,2). Jiftách, na kterém spočinul duch Hospodinův, obětoval svou dceru jako zápalnou oběť bohu (Soudců 11). V Jozue 7 obětuje lid Ákana (a jeho rodinu), aby si usmířil boha.

Si nevybereš

Ve 2. Samuelova 24 dává bůh Davidovi možnost vybrat si trest za to, že provedl sčítání lidu. Na výběr má mezi 3 variantami:

1. sedm let hladomoru
2. tři měsíce útěku před nepřáteli
3. tři dny moru

David se nemůže rozhodnout, a tak bůh na lidi sešle mor, který zabije desítky tisíc lidí.

Boží David

David se předhání se Saulem, kdo dokáže na boží příkaz zabít nejvíce lidí. Vítězí David, opěvovaný tanečnicemi jako ten, který zabil desetitisíce (1. Samuelova 18-29).

Předkožky za dceru!

1. Samuelova 18 nás zpravuje o tom, že David zabil 200 Pelištejců, vyřízl jim předkožky a přinesl je Saulovi, aby si tak vysloužil jeho dceru za ženu.

Když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Pelištejci dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm; Saul mu dal svou dceru Míkal za ženu. (1. Samuelova 18,27)

Tento David je v novozákonních textech opěvován jako zbožný muž a jako ten, který uskutečňoval Boží spravedlnost (Židům 11,32-33).

Škoda každé rány, která padne vedle

V následujících biblických verších milující bůh zjevuje lidem velikou moudrost: totiž že surové bití je projevem rodičovské lásky, protože je účinnou metodou výchovy. Surové mlácení je dobré k výchově otroků nebo hlupáků a je dobré i celkově k očištění člověka.

Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. (Přísloví 13,24)

Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby. (Přísloví 20,30)

Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí. (Přísloví 22,15)

Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí. (Přísloví 23,13-14)

Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl. (Přísloví 26,3)

Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná. (Přísloví 29,19)

Je-li svévolník hoden mrskání, dá ho soudce položit a mrskat za své přítomnosti; dá mu vysázet počet ran podle jeho svévole. (Deuteronomium 25,2)

Otroctví jest Boží vůle

Ve Slově Božím bůh otroctví schvaluje a dává svému lidu ohledně otrokářství mnoho užitečných rad, například…

… Kde si shánět otroky?

Otrok a otrokyně, které budeš mít, ať jsou z pronárodů okolo vás; z nich si budete kupovat otroka a otrokyni. (Leviticus 25,44)

… Jak bít otroky?

Jestliže někdo uhodí svého otroka nebo otrokyni holí, takže mu zemřou pod rukou, musí být usmrcený pomstěn. Jestliže však vydrží den či dva, nebude pomstěn, neboť byl jeho majetkem. (Exodus 21,20-21)

… Jak nakládat se sexuálními otrokyněmi?

Kdyby někdo obcoval s ženou, která jako otrokyně byla určena pro jiného, ale ještě nebyla ani vykoupena penězi ani propuštěna na svobodu, bude případ vyšetřen, ale nebudou potrestáni smrtí, protože nebyla ještě propuštěna. (Leviticus 19,20)

Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá do rukou a ty zajmeš zajatce a spatříš mezi zajatci ženu krásné postavy, přilneš k ní a budeš si ji chtít vzít za ženu, přivedeš ji do svého domu. Ať si oholí hlavu a ostříhá nehty a odloží svůj plášť, v němž byla zajata, a zůstane v tvém domě. Po dobu jednoho měsíce bude oplakávat svého otce a svou matku. Potom k ní smíš vejít, budeš jejím manželem a ona bude tvou ženou. Jestliže se ti pak znelíbí, propustíš ji a bude volná. Nesmíš ji prodat za stříbro ani s ní hrubě zacházet, poté co jsi ji ponížil. (Deuteronomium 21,10-14)

Novozákonní verše zdůrazňují uctivou poslušnost otroků vůči pánům:

Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. (Efezským 6,5)

Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně. (Koloským 3,22)

Všichni, kdo nesou jho otroctví, ať mají své pány v náležité úctě, aby Boží jméno ani naše učení neupadly do špatné pověsti. (1. Timoteovi 6,1)

Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha. (Titovi 2,9-10)

Podřízenost žen vůči mužům

Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. (1. Korintským 11,3)

Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. (1. Korintským 11,7-9)

Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. (1. Timoteovi 2,12-14)

Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. (1. Korintským 14,34-35)

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. (Efezským 5,21-24)

Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, … (1. Petrův 3,1)

Špatnost muže je lepší než dobrota ženy

Hřích začal od ženy, a proto všichni umíráme. (Sírachovec 25,24; srov. 1. Timoteovi 2,14)

Každá špatnost je malá proti špatnosti ženy; ať ji stihne úděl hříšníka! (Sírachovec 25,19)

U žádného člověka nehleď na krásu a nevysedávej uprostřed žen! Neboť ze šatů vylétá mol a od ženy vychází ženská špatnost. Lepší je špatnost muže než dobrota ženy, je to žena, kdo přivádí do hanby a zneuctění. (Sírachovec 42,12-14)

Potrat nařízený bohem – hořká voda prokletí

Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Kdyby se žena některého muže dostala na scestí a zpronevěřila se mu a někdo se s ní tělesně stýkal, třebaže to zůstane skryto jejímu muži a ona se neprozradí, poskvrnila se, i když proti sobě nemá svědka a nebyla přistižena. Když se muže zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se poskvrnila, anebo se ho zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se neposkvrnila, přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu éfy ječné mouky, ale nepoleje ji olejem ani na ni nedá kadidlo, neboť to je obětní dar žárlivosti, připomínkový obětní dar, který má připomenout vinu. Kněz ženu přivede a postaví ji před Hospodina. Pak vezme kněz do hliněné nádoby svatou vodu, nabere trochu prachu z podlahy v příbytku a dá jej do vody. Potom kněz postaví ženu s rozpuštěnými vlasy před Hospodina a dá jí do rukou připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. Kněz bude mít v ruce hořkou vodu prokletí a bude zapřísahat ženu slovy: ‚Jestliže se s tebou nikdo nestýkal a ty ses nedostala na scestí a neposkvrnila ses před svým mužem, buď nedotčena touto hořkou vodou prokletí. Ale jestliže ses dostala na scestí a byla svému muži nevěrná a poskvrnila se tím, že se s tebou stýkal někdo jiný kromě tvého muže…,‘ tu kněz zapřisáhne ženu přísežnou kletbou a řekne jí: ‚Ať s tebou Hospodin naloží uprostřed tvého lidu podle přísežné kletby! Hospodin ať způsobí, aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo. Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a tvůj klín potratil.‘ Žena odpoví: ‚Amen, amen.‘ Kněz pak napíše tyto kletby na listinu a spláchne je do hořké vody a dá ženě vypít tu hořkou vodu prokletí, takže ji voda prokletí naplní hořkostí. Potom vezme kněz z ženiny ruky obětní dar žárlivosti, bude obětní dar nabízet podáváním Hospodinu a přinese jej k oltáři. Vezme z obětního daru hrst na připomínku a obrátí ji na oltáři v obětní dým. Potom dá ženě napít té vody. Když jí dal napít té vody, tedy v případě, že se poskvrnila zpronevěrou svému muži, naplní ji voda prokletí hořkostí, břicho jí naduje, její klín potratí a žena bude ve svém lidu kletbou. Jestliže se však žena neposkvrnila, nýbrž je čistá, bude podezření zproštěna a bude mít potomky. Toto je řád v případě žárlivosti, když se žena dostane na scestí, je nevěrná svému muži a poskvrní se. Muž, jehož se zmocní žárlivost a jenž bude na svou ženu žárlit, postaví ji před Hospodina a kněz s ní vykoná vše podle tohoto řádu. Muž bude prost viny, žena svou vinu ponese.“ (Numeri 5,11-31)

Ježíš a rodinné hodnoty

Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. (Matouš 10,34-37; viz také Lukáš 12,51-53 nebo Lukáš 9,59-62)

„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14,26)

Ježíš, démoni a vepři

Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. (Marek 5,12-13)

O sebedestruktivních výzvách, pekle, červech a soli

„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného, kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla, kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne‘. Každý bude solen ohněm. Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“ (Marek 9,42-50; viz také Matouš 5,28-30 a 18,8-9)

Jezte moje tělo a pijte moji krev

Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. (Marek 14,22-24)

K zamyšlení

Je s podivem, že kniha obsahující výše zmíněné a mnohé další obskurnosti, je ve své celistvosti po stovky let vnímána křesťany jako kniha posvátná, jako zdroj morálky a moudrosti. A to i v dnešní době, kdy jsou gramotnost a základní lidská práva součástí každé civilizované společnosti.

Více na toto téma v článku Křesťanský blud – rozporuplná pohádka o hodném bohu a moudré knize.