Bible je toxická kniha plná primitivního násilí a zvráceností, nad kterými zůstává rozum stát.

Znásilnění a daddy issues

Genesis 19 vypráví příběh o tom, jak Lot odmítá vydat zvrácenému davu mužů ke znásilnění dva anděly, a tak jim namísto nich nabídne své dvě dcery, které jsou ještě panny se slovy:

Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší. (Genesis 19,8)

Lot je v Bibli označován jako spravedlivý muž (2. Petrův 2,7-8). Lotova spravedlnost je důvodem, proč bůh nechá zabít všechny obyvatele měst Sodomy a Gomory krom Lota a jeho rodiny, tedy až na Lotovu ženu, kterou bůh promění v sloup.

Podobný příběh vypráví Soudců 19. Otec nabízí svou dceru pannu a sexuální otrokyni ke znásilnění, aby ochránil cizího muže (svého hosta):

Tady je má dcerka, panna, a jeho ženina. Hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost.“ Ti muži ho však nechtěli ani slyšet. Proto popadl ten muž svou ženinu a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali ji celou noc až do rána; propustili ji, teprve když vzešla jitřenka. Za ranního rozbřesku se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán, a zůstala ležet až do světla. Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu. Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Ale nedostal odpověď. Naložil ji tedy na osla a vydal se na cestu k domovu. Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území. Kdokoli to viděl, říkal: „Něco takového se nestalo a nebylo spatřeno ode dne, kdy Izraelci vyšli z egyptské země, až podnes. Uvažujte o tom, poraďte se a vyjádřete se!“ (Soudců 19,24-30)

Sňatek se znásilněnou jako trest pro násilníka

Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi, muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý svůj život ji nesmí propustit. (Deuteronomium 22,28-29)

Zabití lvem jako odplata za nezbití kamaráda

Jeden muž z prorockých žáků řekl na Hospodinovo slovo svému druhovi: „Zbij mě!“ Ale ten muž ho odmítl zbít. I řekl mu: „Protože jsi neuposlechl Hospodinova hlasu, hle, až půjdeš ode mne, zadáví tě lev.“ Když od něho odešel, přepadl ho lev a zadávil ho. (1. Královská 20,35-36)

Nucený sňatek se švagrovou/ plivnutí do tváře

Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství. Prvorozený syn, kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno. Avšak jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, vystoupí jeho švagrová do brány ke starším a řekne: „Můj švagr se zdráhá zachovat svému bratrovi jméno v Izraeli, není svolný užít vůči mně práva švagrovství.“ Předvolají ho tedy starší jeho města a promluví s ním. Když bude stát na svém a řekne: „Nechci si ji vzít,“ přistoupí k němu před staršími jeho švagrová, zuje mu střevíc, plivne mu do tváře a prohlásí: „To si zaslouží muž, který nechce svému bratru zbudovat dům.“ (Deuteronomium 25,5-9)

Právo švagrovství bylo božím zákonem, které boží lid musel dodržovat, jinak by ho stihl boží trest viz následující příběh.

Masturbace je špatná

Juda dal Erovi, svému synovi, manželku jménem Támar. Poté, co Era bůh usmrtil, nařídil svému druhému synovi Ónanovi, aby si vzal Támar, vdovu po svém bratrovi (podle práva švagrovství).

Juda dále výslovně přikázal Ónanovi, aby svému mrtvému bratrovi s Támar zplodil potomka. To se však Ónanovi nelíbilo, a tak ,,vypouštěl semeno na zem.‘‘ ,,Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho.‘‘ (Genesis 38,8-10)

Tento příběh je základem pro křesťanské odsuzování masturbace. Podle křesťanů je masturbace zlo, ovšem co je podle křesťanů zcela v pořádku je nutit lidi do sňatku, obstarávat mrtvým bratrům potomstvo s jejich vdovami anebo usmrtit někoho za to, že vypouštěl semeno na zem.

Zcela obskurní příběh zachycuje Exodus 4

Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.“ A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: „Jsi ženich, je to zpečetěno krví.“ (Exodus 4,24-26)

Bez slitování jí utneš ruku

Když se muži budou spolu rvát jeden s druhým a přistoupí žena jednoho, aby vyrvala svého muže z rukou toho, který ho bije, a vztáhne ruku a uchopí ho za ohanbí, bez slitování jí utneš ruku. (Deuteronomium 25,11-12)

Boží bajky: Neposmívejte se starcům neb budete ve jménu boha prokleti a pak vás roztrhá divá zvěř

Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!“ On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. (2 Královská 2,23-24)

Cizí oheň

Bůh si potrpí na tom, aby mu jeho kněží v rámci náboženské služby přinášeli oheň, který není cizí. Co se stane, když kněz přinese před boha cizí oheň? Bůh ho usmrtí (Numeri 26,60-61; Numeri 3,4).

Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem. (Leviticus 10,1-2)

Mojžíš dále říká Aaronovým bratrancům, aby odtáhli spálená těla z tábora a přikazuje Aaronovi a jeho synům, aby netruchlili nad smrtí svých synů, jinak bůh usmrtí je i všechny ostatní:

Mojžíš tedy zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a poručil jim: „Přistupte a vyneste své bratry pryč od svatyně ven za tábor!“ Přistoupili tedy a vynesli je v jejich suknicích ven za tábor podle slova Mojžíšova. Mojžíš pak řekl Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: „Nebudete mít své hlavy kvůli nim neupravené a neroztrhnete svá roucha, abyste nezemřeli. Na celou pospolitost by dolehl hněv. Vaši bratři, celý dům izraelský, ať pláčou nad požárem, který zanítil Hospodin, (Leviticus 10,4-6)

Lidské oběti pro boha

Bůh žádá Abrahama, aby mu obětoval vlastního syna (Genesis 22,2).

Jiftách, na kterém spočinul duch Hospodinův, obětoval svou dceru jako zápalnou oběť bohu (Soudců 11).

V Jozue 7 obětuje lid Ákana (a jeho rodinu), aby si usmířil boha.

Si nevybereš

Ve 2. Samuelova 24 dává bůh Davidovi možnost vybrat si trest za to, že provedl sčítání lidu. Na výběr má mezi 3 variantami:

1. sedm let hladomoru
2. tři měsíce útěku před nepřáteli
3. tři dny moru

David se nemůže rozhodnout, a tak bůh na lidi sešle mor, který zabije desítky tisíc lidí.

Zlom vaz

Bude-li v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, abys ji obsadil, nalezen skolený, ležící na poli, a nebude známo, kdo jej ubil, vyjdou tvoji starší a soudcové a vyměří vzdálenost k městům, která budou v okolí skoleného. Když se zjistí, které město je skolenému nejblíže, vezmou starší toho města jalovici, jíž nebylo užito k práci a která netahala pod jhem. Starší toho města přivedou jalovici dolů k potoku s tekoucí vodou, kde se nepracovalo a neselo, a tam u potoka zlomí jalovici vaz. … Všichni starší toho města, které je nejblíže skolenému, si omyjí ruce nad jalovicí, jíž byl u potoka zlomen vaz, a dosvědčí: „Naše ruce tuto krev neprolily a naše oči nic neviděly. Hospodine, zprosť viny svůj izraelský lid, který jsi vykoupil, a nestíhej nevinně prolitou krev uprostřed svého izraelského lidu.“ Tak budou zproštěni viny za prolitou krev. (Deuteronomium 21,1-8)

Boží David

David se předhání se Saulem, kdo dokáže na boží příkaz zabít nejvíce lidí. Vítězí David, opěvovaný tanečnicemi jako ten, který zabil desetitisíce (1. Samuelova 18-29).

Předkožky za dceru!

1. Samuelova 18 nás zpravuje o tom, že David zabil 200 Pelištejců, vyřízl jim předkožky a přinesl je Saulovi, aby si tak vysloužil jeho dceru za ženu.

Když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Pelištejci dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm; Saul mu dal svou dceru Míkal za ženu. (1. Samuelova 18,27)

Tento David je v novozákonních textech opěvován jako zbožný muž a jako ten, který uskutečňoval Boží spravedlnost (Židům 11,32-33).

Když žena porodí děvče je nečistá 2x déle než kdyby porodila chlapce

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Izraelcům: Když žena otěhotní a porodí chlapce, bude nečistá po sedm dní; bude nečistá jako v době svého obvyklého krvácení. Osmého dne bude obřezána jeho předkožka. Matka pak setrvá v očišťování od krve ještě po třicet tři dny. Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud neskončí dny jejího očišťování. Jestliže porodí děvče, bude nečistá dva týdny jako při svém krvácení a ještě po šedesát šest dní setrvá v očišťování od krve. (Leviticus 12,1-5)

Škoda každé rány, která padne vedle

V následujících biblických verších milující bůh zjevuje lidem velikou moudrost: totiž že surové bití je projevem rodičovské lásky, protože je účinnou metodou výchovy.

Surové mlácení je dobré k výchově otroků nebo hlupáků a je dobré i celkově k očištění člověka.

Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. (Přísloví 13,24)

Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby. (Přísloví 20,30)

Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí. (Přísloví 22,15)

Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí. (Přísloví 23,13-14)

Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl. (Přísloví 26,3)

Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná. (Přísloví 29,19)

Trest zbičováním

Je-li svévolník hoden mrskání, dá ho soudce položit a mrskat za své přítomnosti; dá mu vysázet počet ran podle jeho svévole. (Deuteronomium 25,2)

Ježíš, démoni a vepři

Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. (Marek 5,12-13)

O sebedestruktivních výzvách, pekle, červech a soli

„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného, kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla, kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne‘. Každý bude solen ohněm. Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“ (Marek 9,42-50)

Jezte moje tělo a pijte moji krev

Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. (Marek 14,22-24)

K zamyšlení

Je s podivem, že kniha obsahující výše zmíněné a mnohé další obskurnosti, je ve své celistvosti po stovky let vnímána křesťany jako kniha posvátná, jako zdroj morálky a moudrosti. A to i v dnešní době, kdy jsou gramotnost a základní lidská práva součástí každé civilizované společnosti.

Více na toto téma v článku Křesťanský blud – rozporuplná pohádka o hodném bohu a moudré knize.